Obnovujeme polní sady

V minulém století sedláci tomu říkali hezky česky „polní sady“.

Polní sad

Pak přišla éra chamtivá, kdy v honbě za maximálními hektarovými výnosy byly stromy chápány jako překážka, proto je chamtivci pokáceli a kořeny ze země vytrhali, aby nevadily traktorům při orbě. Polní sady z krajiny zmizely. Zachovaly se pouze fragmenty na periferii nebo v méně úrodných oblastech. Horší bylo, že se na 2 generace přetrhla niť tradičního (většinou de facto ekologického) zemědělství. Nešlo odevzdávat tradiční znalosti prostřednictvím evolučně ověřeného systému sdílení informací a zkušeností z generace na generaci.

Dnešní zemědělci nuceni hledat nová řešení v měnícím se světe plných výzev, včetně té klimatické, tak pracně „znovu objevují Ameriku“. Protože jim nemá kdo (táta, děda) říct o polních sadech. Dnes se tomu moderně říká agrolesnictví – společné pěstování dřevin (stromů) a plodin (obilí, zelenina…) na orné půdě. A v západní Evropě se to dělá ve velkém (viz foto).

Společné pěstování stromů a polních plodin má spoustu výhod. Byla o nich řeč také na konferenci Prolomit sucho II – Zemědělství (záznam z konference bude brzy k dispozici). České zemědělství se musí zcela změnit, jinak neobstojí v měnícím se světě. Je potřeba zapomenut na nefunkční dogmata a vrátit se zpět k tradicím. Když už není koho se ptát, je potřeba vyrazit do světa, do zemí, kde nebylo přerušeno historické kontinuum a hledat lidi ochotné sdílet zkušenosti. Co jsme zapomněli se musíme naučit znovu.

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho na

5.11.2019 | tisk | Krajinotvorné sady, Stromy, Obnova tradiční, pestré a malebné vesnické krajiny jižní Moravy