Neviditelní pomocníci, bez kterých bychom nemohli ekologicky hospodařit

V nedávném rozhovoru v Českém rozhlasu jsme prozradili naše neviditelné pomocníky, bez kterých bychom si pěstování bez chemie vůbec nedovedli představit. Formát pořadu neumožňoval zmínit je všechny, a protože se množí dotazy, připravili jsme o nich souhrnný článek.

V rozhovoru jsme zmínili mikroskopické houby, které jsou sice prakticky všudypřítomné, když ale zvýšíme jejich koncentraci kolem pěstovaných rostlin, nepotřebujeme pak na ochranu před chorobami a škůdci žádnou chemii.

„Chytrá houba“ Pythium oligandrum roste volně a požírá jiné houby, je to vlastně parazit specializovaný pouze na houby. Díky ní můžete pěstovat třeba rajčata v ještě lepší kvalitě než bio. Psali jsme o tom zde.

Pokud se zeptáte, jestli stříkáme, pak ano, stříkáme. Ale ne chemií! Naše mikroskopické houby (ale také třeba bakterie) máme vždy připravené po ruce, ale spí a čekají. Když potřebujeme jejich pomoc, stačí je aktivovat čistou vodou a pak jsou k našim službám. A když už nemají co žrát, vytvoří klidové stadium, ve kterém mohou přímo na poli znovu čekat na svou další příležitost. A je důležité je mezitím nezničit chemií, proto ji na naší farmě nepoužíváme.

Půdní houby Clonostachys a Trichoderma jsou taky běžně přítomné v půdě. Když nimi namoříme semínka nebo stroužky sadbového česneku, vytvoří kolem kořenů ochrannou zónu a nevpustí tam žádné škodlivé organizmy. V ekologické terminologii řečeno, obsadí ekologickou niku dřív, než se tam může dostat patogen, a protože tam pro něj už není místo, pěstovanou rostlinu nenapadne. Jako bonus pomáhají tyto houby rozkládat hůře rozložitelné zbytky rostlin a tím recyklovat živiny pro pěstovanou plodinu. Jsme přirozeně velice skeptičtí a nevěřící. Co nevyzkoušíme, tomu nevěříme. Vyšší výnos a lepší zdravotní stav česneku nás ale přesvědčil.

Kromě těchto mikroskopických (lidským okem neviditelných) hub máme i makroskopické houby (tedy ty „normální“, co vytvářejí plodnice). Psali jsme o tom třeba zde.

Houbami to nekončí!

Víte, že už 10 let jsme většinu našich pozemků vůbec nehnojili, a přesto jsou naše pole stále úrodná. To je už dlouhá doba na to, aby půda byla ve „staré síle“, jak zemědělci říkají. Při pravidelných sklizních už dávno muselo dojít k jejímu vyčerpání (odnos živin ve formě sklizené úrody nebo jejich splachy do spodních vod). Alespoň u dusíku (prvek ovlivňující růst rostlin), který je v půdním profilu velice mobilní. U fosforu (prvek ovlivňující kvetení, dobré opylení a násadu plodů) zase již dávno musely dojít zásoby jeho pro rostliny dobře přijatelných forem, a v půdě zůstaly leda jeho těžko přístupné formy). A přesto je půda v lepší kondici než před 10 lety!

Jak je to možné?

Za prvé, nepoužíváme herbicidy, a tak na našich pozemcích hojně roste „polní kvítí“ (v zemědělské hantýrce hanlivě označováno jako „plevele“), mezi ekologickými zemědělci označováno také jako „doprovodná plodina“. Řekněme si to na rovinu, je k nezaplacení! Ano, všeho moc škodí, proto ho omezujeme na rozumnou úroveň. Když je pěstovaná plodina již sklizena, funguje jako zelené hnojení nebo jako „meziplodina“ a chrání povrch půdy před erozí a kořeny plevelů čerpají volné živiny, které by byly jinak splaveny do nižších vrstev půdy, kam se kořeny běžných rostlin nedostanou. Při podzimní orbě zaorané plevele:

• doplňují zásoby organické hmoty v půdě, zvyšují obsah humusu a slouží jako potrava pro půdní živočichy, které udržují dobrou strukturu půdy
• fungují jako rezervoár živin, které se z nich postupně uvolňují pro následně pěstovanou plodinu

Při letních (a v posledních letech už i jarních) vedrech poskytují hlavní pěstované plodině ochranu před silným sluncem a udržují lepší mikroklima.

Proč kupovat za těžké peníze průmyslová dusíkatá hnojiva, když 75% vzduchu tvoří dusík. Jenomže jak ho dostat do půdy, aby ho mohly přijat rostliny? Ze školy asi víte, že bobovité rostliny (hrách, fazole) umí získat dusík i ze vzduchu pomocí symbiotických baterií. Ale co všechny ostatní rostliny?

Teď to nejdůležitější: semínka před výsevem moříme (obalujeme) spícími bakteriemi rodu Azotobacter. Ty se ve vlhku v půdě aktivují a začnou ze vzduchu zachytávat dusík a vázat ho do půdy. Tyto bakterie k životu ale potřebují organickou složku a tu jim zajišťují ty zaorané plevele, pardon, politicky korektně tomu říkejme polní kvítí. Zatímco většina zemědělců brzy na jaře jezdí s traktory po polích a rozhazuje granulovaná průmyslová hnojiva s dusíkem, aby rostliny dobře rostly (poznáte to podle pravidelně vyježděných kolejích po celém poli a bílých granulkách krátce po aplikaci), my necháváme naše bakterie nerušeně pracovat. Nemusíme utužovat půdu zbytečnými pojezdy, protože setí a hnojení děláme současně.

Pro bobovité rostliny existují další symbiotické bakterie. (Ctíme autorská práva, pro fotku se podívejte třeba zde.) Téměř každý druh má svou vlastní bakterii, se kterou si rozumí nejlépe. Ročně dokáží tyto bakterie zachytit 200–500 kg dusíku na hektar, což je opravdu obrovské množství a hlavně dusík je přítomný pouze pro rostliny a nesplavuje se do spodních vod a nekontaminuje zdroje pitné vody jako průmyslová hnojiva. Takže nejsou to jen uspořené peníze pro zemědělce, ale také pro vodárenské společnosti, které nás zásobují pitnou vodu.

Dobrá, dusík je vyřešen. A co ostatní živiny, třeba fosfor?

Ano, fosfor je pro zemědělství limitující faktor. Je to prostě nedostatkové zboží a bez něho toho moc nevypěstujete.

Možnosti jsou 2:

1. Vytěžit fosfáty, pomlet je a rozhodit po poli. Co to znamená? Zničit nějakou horu, nejčastěji v Africe, kámen rozemlet na prach, přepravit přes půl světa, rozhodit na pole a pak jen velmi malou část přítomného fosforu rostliny využijí a až 90% bude ležet roky v půdě bez užitku. Ekologicky smýšlející člověk již cítí spoustu environmentálních problémů. A to ještě nevíte, že spolu s fosforem se na pole dostává taky hodně kadmia, zdraví škodlivý těžký kov, kterým se kontaminují půdy a následně se s jídlem dostává až na náš stůl. Bohužel, kadmium je ve většině minerálních fosforečných hnojivech, protože fosfor a kadmium se vyskytují často společně. Kadmium je těžký kov a karcinogen I. třídy, má teratogenní účinky, akumuluje se v těle, poškozuje ledviny a kostní tkáň, imunitní i kardiovaskulární systém. Více zde a zde

2. Aktivovat fosfor v půdě do forem přijatelných pro rostliny a začít ho recyklovat z organických hnojiv. Na naší farmě jsme zvolili tuto možnost. Tušíte správně, zase nám pomáhají bakterie. Zjednodušeně to funguje tak, že bakterie uvolní do svého okolí kyseliny, kterými rozpustí jinak nerozpustné fosforečnany do vodního roztoku, ze kterého fosfor hravě získají rostliny pomocí svých kořenů. A když tyto bakterie smícháme se semínky před výsevem, bude fosfor rostlinám přístupný již od počátku jejich růstu a to hned vedle jejich kořenů. Výsledek? Ušetřena spousta peněz, příroda v Africe a žádné kadmium v naší půdě. Hlavní plodinou nevyužitý fosfor je vstřebán výše zmíněným polním kvítím, ze kterého se pak po zaorání v příštím roce uvolní pro následnou plodinu.

Využívaní různých mikroorganizmů chrání rostliny před nemocemi, zvyšuje výnosy a odolnost rostlin vůči nepříznivým vlivům prostředí, včetně nedostatku vody, což je důležité zvláště v posledních teplých a suchých letech.

Děkujeme vědcům, kteří strávili roky svého života v laboratořích zkoumáním těchto mikroorganizmů a dalším chytrým hlavám, které zavedly teorii do praxe. Je fakt super, že si dnes můžeme objednat přes e-shop mikroorganizmy dle aktuální potřeby, popřípadě si je nechat na zakázku „vyrobit“, či spíše namnožit.

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho na

5.3.2020 | tisk | Ekologické zemědělství