Je husa drahá?

Tento text je doslovným přepisem článku Je husa drahá?, který vyšel v rubrice Dobrá domácnost v Lidových novinách 15.10.1939.

Zamluvte si husu z pastviny a vyzkoušejte recepty z článku.

Šetříme, přemýšlíme a počítáme. Kdepak husa, tu jsme si nedovolily ani na svatého Václava, vždyť je třeba tolik jiného, knih do školy, bot na zimu atd. – jak zní obvyklá podzimní litanie domácí paní! A tak šetříme v kuchyni, vaříme škubánky, pečeme bramborové placky, děláme topinky, ale jaké jsou škubánky bez omastku, placky bez tuku a topinky bez másla nebo husího sádla? A tak bereme do ruky papír a tužku a znovu počítáme, zda líbezná husa je opravdu tak drahá nebo zda při své drahotě není vlastně laciná.

S těžkým srdcem vydáváme se na pouť za vzácným opeřencem a vracíme se již s lehčí myslí a těžší taškou. Neboť, konečně rozhodnuty, vybereme právě tu největší a nejtučnější, která nejvíce slibuje. A nyní již není na huse, nýbrž na nás, aby se tato odvážná investice opravdu rentovala, aby nám husa nejen omastila škubánky při obědě a topinky k večeři, ale aby nám vynesla i pěkný hrnec vzácného sádla a aby, nyní v chladu, nás zásobila také masem na celý týden!

Začněme tedy s husou racionálně hospodařit, ač bychom ji jistě raději vstrčili celou najednou do trouby a upekly jako na starodávné posvícení. Ale protože jídla příliš mastná jsou beztoho těžko stravitelná, učiníme z nouze ctnost a vyzkoušíme na slibné huse raději své umění chirurgické. Předně ji odborně – až na stehna – stáhneme celou z kůže. Kůži i se sádlem pokrájíme a pak zvolna vyškvaříme, pouze kůži se hřbetu necháme v celku (případně sádlo oddělíme) a kůži schováme pro další umělecký výkon.

Začínáme tedy od hlavy, získáme nejprve krev, pokud ovšem husu samy doma zařízneme. Krev upravíme s houskou na cibulce, přidáme brambory a zelí a hned je první večeře. Koupíme-li v městě husu již zabitou a očištěnou, odpadá ovšem tento první zisk, ale také práce se škubáním. A tak pravděpodobně i bez krve i bez peří začneme teprve nyní zdolovati naši husu.

Tu předně odřízneme krk dosti hluboko, abychom získaly větší kus neporušené kůže jako obal k nadívání. Pak přikoupíme kousek tučného vepřového, umeleme je, osolíme, okořeníme majoránkou i česnekem, ale nepřidáme ani housku, ani syrové vejce. Pak zašijeme kůži na úzkém konci, nadijeme a má-li to být zvlášť slavnostní, vsuneme dovnitř i jedno celé vajíčko na hniličku vařené, pak zašijeme na dlouhém konci a krk vaříme asi hodinu ve slané vodě se zeleninou. Přidáme-li pak k této vodě brambory nebo kroupy a trochu jíšky, získáme hned také dobrou polévku. Nadívaný krk podáme nakrájený – je velice úhledný se žlutým středem – buď teplý s brambory a špenátem nebo studený k druhé večeři, třeba s jablečným křenem.

Nyní přijdou na řadu drůbky, je-li husa opravdu veliká a rodina menší, stačí dokonce na dvakrát: jednou celý krk bez kůže, hlava, žaludek, srdce a nožky, po druhé obě celá křídla, tedy 6 kousků neboli 5 slušných porcí. Jednou drůbky upravíme zadělávané a podáme s nudlemi, po případě knedlíčky a květákem, po druhé je také ovaříme, ale pak zapečeme v troubě s rýží na paprice a podáme se salátem. Tedy zase jeden nebo i dva obědy.

Nyní přijde na řadu teprve vlastní trup, oddělíme obě stehna a přidáme-li k nim ještě většího biskupa, máme opět 5 porcí. Buď stehna, na kterých ovšem kůži ponecháme, upečeme jako obvykle na kmíně a podáme s knedlíky a zelím, nebo je upravíme na divoko jako svíčkovou, anebo do třetice všeho dobrého, uděláme z nich pověstný výborný „šoulet“.

Tu se rozpomeneme na starý hrách a kroupy, uvaříme každé zvlášť a také zvlášť ovaříme trochu stehna. Pak smícháme hrách i kroupy, dáme do ohnivzdorné mísy, zapíchneme do toho křížem na šikmo rozdělená stehna, do středu zastrčíme biskupa, zalijeme vše tučným odvarem ze stehen a strčíme na hodinu do trouby, podáme-li pak s koprovými okurkami, budou se všem sliny právem sbíhat. Neboli sytý oběd číslo tři je hotov.

Zlatým hřebem zůstanou ovšem prsíčka, jež buď necháme na kosti nebo je sejmeme. V prvním případě provedeme zmíněnou již transplantaci a na prsa prostě po krajích přistehneme kůži s hřbetu a pak pečeme jako jindy na kmíně nebo „vyšpikovaná“ česnekem a k tomu ovšem zase zelí a knedlíky. Upravíme-li však takto stehna, uděláme zase prsíčka jako svíčkovou, třeba na víně, nebo raději je sejmeme a usekáme na znamenitou pečeni. Maso umeleme s jednou houskou v mléce máčenou, osolíme, opepříme a dobře rozmícháme. Pak navršíme hmotu na kost, uhladíme rukou navlhčenou olejem, posypeme houskou a dáme na pekáč s horkým sádlem, kterým prsíčka obléváme, aby se bílkoviny rychle srazily a tak umělá stavba nerozpadla. Teprve, když ztuhnou, přidáme pod ně očištěnou kořennou zeleninu a pečeme dále. Šťávu necháme přírodní, pouze ji přecedíme. Podáváme s brambory a salátem nebo kompotem, neboli slavnostní nedělní oběd číslo 4 je hotov.

Avšak ještě nejsme u konce, vždyť zbývá ještě celá kostra, ze které zase uvaříme výtečnou polévku se zeleninou, zavaříme třeba nudle, maso sejmeme s kostí, přidáme do polévky a tak s doplňkem švestkových knedlíků nebo buchet vznikne oběd číslo 5.

Ale ani nyní nejsme ještě u konce, vždyť máme ještě chruplavé škvarky, které nám ze sádla zbudou k třetí večeři, máme ještě játra, která podle velikosti vydrží nejméně na dvakrát. Menší udusíme celá s cibulí a hřebíčkem v sádle a mažeme pak studená na chléb jako paštiku k čtvrté večeři. Z větších jater upravíme takto pouze polovinu, kdežto druhou podáme teplou – třeba s pikantní polskou omáčkou a bramborovou kaší, aby byla vydatnější – jako další večeři.

A tak k 5 obědům přistupuje 5 večeří a připočteme-li obvyklé bezmasé dny, vyjde nám husa opravdu na celý týden. Radujme se tedy, že jsme vařili při tom skoro „bez“ omastku a naopak získali ještě hrnec nebo hrníček vzácného husího sádla a k tomu uspořili jiné, stejně drahé maso u řezníka, dospějeme nakonec k paradoxnímu závěru, že drahá husa není vlastně drahá!

M. Ú.

Tento text je doslovným přepisem článku Je husa drahá?, který vyšel v rubrice Dobrá domácnost v Lidových novinách 15.10.1939.

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho na

25.12.2025 | tisk | Recepty