Motýlí louky

Pářící se modrásek jehlicový v Blatničce

Dokonce nestačí ani když na louce roste živná rostlina pro housenky a oblíbené kvetoucí kytky pro dospělé motýly. Důležitá je struktura stanoviště. Některé samičky motýlů vyžadují kolem živné rostlinky vysečený anglický trávníček, snad aby je vysoká tráva nepíchala při kladení vajíček do zadečku.

Žluťásek nejraději klade vajíčka na obrážející výhonky čilimníků po první seči, ale dospělci rádi sosají nektar z jeho květů – obojí ale nejde.

Silný vítr, a toho si v podhůří Bílých Karpat užíváme hodně, motýlům také vadí. Mají rádi závětří v podobě nějakého keře nebo nevelkého remízku. Přes hustý nebo vysoký les se jim špatně létá na zásnuby k sousedům na louky v okolí.

A aby toho nebylo málo, housenky některých modrásků dokonce nechtějí ani sami žrát! Jen co trochu povyrostou, padnou na zem a začnou vylučovat látky, které se podobají těm co produkují mravenčí larvy. Mravenci si myslí, že jsou to jejich ztracení potomci, a tak je rychle odnesou do mraveniště. Zde je krmí a starají se o ně jako o vlastní larvy. Když z kukly vyletí motýl, falešné feromony již neprodukuje a mravenci ho považují za vetřelce nebo potravu. Buď rychle uteče, nebo se stane jejich obědem… Aby měla malá housenka štěstí, že ji v čas naleznou mravenci a budou mít dost potravy pro ni, musí být na louce dostatek silných mravenčích kolonií. Při seči louky traktorem nízko nad zemí (kvůli kytkám), dochází k poškozování mravenišť. Dnes už to ručně snad nikdo nedělá, aby se vyhnul velkému mraveništi a nezbořil jej. Jenomže jak zajistit, aby louka vyhovovala motýlům i mravencům? Vytvořit pro ně domov je opravdová alchymie. Proto naše louky již několik let sledují entomologové. Snažíme se společně najít řešení, které by vyhovovalo všem. Kytkám, hmyzu i lidem.

A proč nám vlastně tak záleží na těch motýlech? Kromě toho, že při procházce loukou potěší oko, když vyhovuje louka i těm nejnáročnějším a nejcitlivějším druhům motýlům, znamená to, že vyhovuje i spoustě dalším druhům hmyzu, který třeba zrovna nevidíme. Znamená to, že žijeme ve zdravé krajině. A kdo by nechtěl žít ve zdravé krajině?

Podívejte se na naše modrásky.

Nahlédnout do života modráska můžete od 41 minuty v tomto dokumentu. Akorát ta červeně kvetoucí kytka není jetel, nýbrž krvavec toten (Sanguisorba officinalis).

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho na

11.12.2018 | tisk | Bělokarpatské louky, Ekologické zemědělství