Proč česká jablka nikto nechce?
Někteří sadaři naříkají, že je jejich jablka nikdo nechce. My na to říkáme: Tak jim třeba!
Proč? Hned vysvětlíme.
Tento typ sadařství je neudržitelný. Ministerstvo zemědělství dlouhodobě
finančně podporuje zakládání intenzivních sadů. Výše dotační podpory
je opravdu velice lákavá. V podstatě zaplatí veškeré náklady na
založení sadu. Chápeme, že sadaři mají problém odolat této velice
štědré a lákavé nabídce. Problém je, že to někdo nedopočítal do
konce. Sadaři, ani ministerstvo zemědělství. Stát dlouhodobě podporuje,
z peněz daňových poplatníků, pouze velice úzký okruh odrůd jablek
s omezeným využitím. Když se podíváte na seznam podporovaných odrůd
v roce 2007 a 2020 (zatím poslední verze dokumentu), na první pohled to
vypadá jako poměrně široký sortiment. Dokonce došlo k rozšíření
podporovaných odrůd z 25 na 47. Opak je ale pravdou. Odrůdy se liší
pouze názvy. Dobou zrání, chuťovými vlastnostmi, způsobem využití a
společnými předky v rodokmenu jsou si podobná jako vejce vejci. Stačí
rozklíčovat názvy do rodokmenu a označit stejné názvy barevně (viz
3. sloupec) a pak zjistíte, že celý sortiment podporovaných odrůd je
postavený na hrstce odrůd. Zákon nabídky a poptávky nepustí. Když
všichni dělají to stejné, navíc motivování dotacemi, přijde velká
nadprodukce a pak problém, co s ní. Založení sadů zaplatili daňoví
poplatníci, takže to sadaře trápit nemusí. Jenomže každoroční péče
o sady a sklizeň už něco stojí a tyto náklady sadaři nutně musí pokrýt
příjmy z prodané produkce. Když ví, že to neprodají, pak nemá smysl to
ani sklízet. Po pár letech jim nutně dojde trpělivost a sady vyklučou.
Odrůdy určené pro přímý konzum nelze využít na sušení, výrobu moštů
nebo ciderů, které se v posledních letech těší veliké oblibě.
Jak z toho ven?
Těch problému je samozřejmě víc. Zrušit dotace na zakládání něčeho, co není potřeba. A pokud už dotace musí být, ať se podporuje něco, co má smysl. Aby bylo české zemědělství stabilní, musí být diverzifikované. Druhy pěstovaných plodin i odrůdami. Jabloně jsou nejméně náročné na pěstování, produkce v intenzivních sadech je každoroční. Pěstitelé jablek by byli jistě profitabilní i bez dotací. Pěstování jiných ovocných stromů je rizikovější. Úrody mohou být nepravidelné, ohrožovány jarními mrazíky nebo stromy přirozeně rostou pomaleji a proto rodí později.
Sami jsme sadaři a každý rok vysazujeme stovky nových stromů. Většina
z nich není na „seznamu vyvolených“, a proto na zakládání sadů
nemůžeme čerpat dotace. Stejně to dělají desítky, možná stovky
dalších sadařů. Snaží ke konzumentům dostat různé unikátní chutě.
Až jednou ochutnáte „podpultové ovoce“, které v žádném supermarketu
neseženete, nepochybujeme o tom, že si za něj rádi i připlatíte.
A u jiných ovocných druhů je to ještě horší – dotacemi se podporuje
pouze 17 odrůd hrušní a 31 odrůd třešní. Už za měsíc Vám na komentovaných procházkách
hrušňovými a třešňovými sady ukážeme 160 odrůd hrušní a
129 odrůd třešní.
Další čtení: