Když je venku zima, že by ani psa ven nevyhnal a ani traktor nenastartuje, raději sedíme v teple domova. Se založenýma rukama ale nesedíme. Plánujeme nové výsadby. Počítáme, kolik stromů se vejde na jednotlivé pozemky. Třídíme nařezané rouby a posíláme je školkaři, aby nám na zakázku napěstoval potřebný počet sazenic, protože máme toho hodně a ne všechno kapacitně zvládneme.
Jak už asi víte, většina námi pěstovaných druhů a odrůd jsou podpultovky, které se běžně nenabízí. Mnohé ani Google nezná, respektive neznal, dokud jsme o nich nenapsali, že jsme je konečně sehnali. Sháníme je, kde se dá a pak si je musíme namnožit sami. Někdy ze semen, jindy z roubů. Trvá to dlouho a je to mnohem složitější, než zajít do prvního zahradního centra a naložit sazenice do vozíku nebo naklikat si je v e-shopu. Ale nestěžujeme si. Byla to naše volba už při založení farmy. Když jsme začínali, mohli jsme si zvolit cestu jednoduchou, nakoupit vše v prvním obchodě a pak nabízet úplně stejný sortiment, jaký mají tisíce dalších farem. Ale… Rozhodli jsme se místo toho vydat cestou zdlouhavou, náročnější, plnou úskalí, ale o to zajímavější. A nabídnout Vám něco, co v žádném supermarketu nenajdete. Hledáme v odlehlých horách střední Asie, Ameriky, ale i Evropy.
Našim nejnovějším úlovkem je nejvzácnější český jeřáb, dokonce český endemit, který roste v počtu asi 100 jedinců na několika málo lokalitách v Česku a nikde jinde na světě. Objevený a popsaný byl už před 189 lety, ale dosud se do kultury moc nerozšířil. Netušíme vůbec proč. Přitom je to velice atraktivní domácí druh. Nevíme, jak chutná – s ohledem k jeho vzácnosti, kdo ví, jestli ho vůbec někdo někdy zkoušel jíst. K jídlu nakonec možná ani moc nebude. Ale to nevadí. V sadech trávíme spoustu času i s našimi pomocníky-opylovači, a tak jsme si řekli, že si kolem sebe uděláme hezké prostředí, ať se všichni v práci cítíme dobře. No a pokud ty plody nakonec budou k jídlu i pro lidi (a nejen pro ptáky), bude to příjemný bonus.
Mlsáte? A zdravě? Již za pár let se můžete těšit na tyto lískové oříšky z našich sadů. Na rozdíl od našich lískáčů (nahoře) mají srdíčkový tvar a pevnější skořápku, která dobře chrání lahodný obsah. Líska Jacquemontova je mimo Himaláj zcela neznámou ovocnou dřevinou. Na rozdíl od našich lísek je to pořádný strom, který dorůstá až do výšky 25 m.
Jsou věci, které nejen v žádném supermarketu, ale ani v žádném zahradnictví neseženete. A tak si je musíme namnožit sami. Třeba tento rybíz z kyrgyzských hor, který je tak aromatický, že v jeho přítomnosti je plynová maska nezbytností. Až si ho trošku namnožíme, zkusíme, jaký bude čaj z jeho listů. Pokud bude chutný a aroma přejde i do čaje, bude to neskutečný gurmánský zážitek. Kvalitní čaj má vonět sám od sebe a nepotřebuje přidání žádných aromat.
Přihlaste se k odběru novinek a nepromeškejte žádnou novinku a událost v našich sadech. Pozvánku na samosběr a upozornění na sklizeň dostanete mezi prvními.
Vytištěno z neznama adresa