Když jedeme kolem našich úhorů s polním kvítím (v zemědělské terminologii známé jako „zaplevelené pole“), nejednou nás popadne v ruce křeč a nutkání to celé pokosit nebo zmlučovat. Naštěstí se nám daří tento zlozvyk vštěpený v raném dětství potlačit hluboce v našem vnitru. To, co z dálky na první pohled nevypadá možná moc vábně, je při pohledu z blízka „oáza života“ uprostřed agrární pouště. Nebojte se, pojďte blíž a nakoukněte. Buďte bystří! Někteří obyvatelé jsou velice plaší a při vyrušení rychle mizí.
Úhor, tedy dočasně úmyslně neobdělávané pole, je v Česku při dnešním intenzivním průmyslovém zemědělství prakticky zaniklý biotop. Vegetace úhorů je během roku značně proměnlivá a existují velké rozdíly mezi jarní a letní vegetací. Díky tomu úhory slouží jako důležité útočiště velkému množství rostlinných a živočišných druhů, přičemž mnohé z nich jsou u nás na pokraji vyhynutí. I proto jsme se rozhodli úhory znovu vrátit do moravské krajiny. A vyplatilo se! Od jara kypí životem. Protože jsme na úhory se žádnou zemědělskou technikou nevstupovali, úspěšně zde vyhnízdili třeba skřivani polní, koroptve polní nebo čejka chocholatá. Za potravou (hmyzem, hraboši nebo semínky plevelů) se sem slétají strnadi, konipasy, poštolky, káňata, čápy a volavky popelavé. Z motýlů zde nyní poletují otakárci, babočky, modráčci, bělásci a okáči. Vzácné polní kvítí opylují nejen motýly, samotářské včelky, čmeláci ale i včela medonosná.
Vytištěno z neznama adresa